Tento můj příběh mohu psát díky mé rodině, která mě podporuje. Mám šikovného muže, který mi pomáhá hlavně s technickými záležitostmi, a máme spolu dva rošťáky.

Marber je vlastně moje skautská přezdívka z mládí a mnozí si mě takto pamatují do dnes. Proto je tento název mým logem, zkrátka jsem to JÁ 🙂.

Můj šicí příběh začíná už dávno před lety, kdy jsem chodila do DDM do kroužku šití a moc mě to bavilo. Výtvory bylo potřeba dokončit doma, ale domácí šicí stroj tenkrát nebyl ve skvělé kondici, a tak mě s několika přetrhanými nitěmi chuť šít rychle přešla.

Návrat k šití proběhl v roce 2020 v době COVIDu, kdy jsem, jako mnozí, začala šít roušky. Koupili jsme tenkrát levný šicí stroj ze supermarketu na zkoušku. Další výtvory byly jednoduché věci pro syny – čepice, nákrčníky, trička a tepláky.

Zkoušela jsem nové a nové věci, vše pro mě byla výzva. Ale výsledek byl praktický a originální. Začalo u mě látkové šílenství, moje syslírna se zaplnila, a potřeba šít byla stále větší.

Jednoho dne na mě na sociální síti vykoukl odkaz na ušití podzimní kabelky s Bárou M. Řekla jsem si: “No, proč by ne?” A tak jsem si ušila parádní kabelku. Ve stejném kurzu jsem vyhrála střih na další Bářinu kabelku. A to byl ten nejsilnější impuls k pokračování v dalším šití a tvoření.
Šití kabelek a batohů mě úplně pohltilo. Moje okolí často chválí mé výrobky, a tak jsem se do toho pustila naplno.